Jestli máme v naší republice označit nejpodivnější nejrozdrobenější a nejproblematičtější region, asi bychom vybrali Těšínsko. Čantoryje, Mionší, Olza, Vendryně, Ropica, Wisla a Kozubová už možná někdo slyšel, ale kam je zařadit? Právě do někdejšího Těšínského knížectví, majetku českých králů, polských Piastovců, Prusů, Habsburků a v nové době dokonce válečným územím, které nárokovalo Polsko, Německo i naše republika. Střety probíhaly po první i druhé světové válce a dokonce se i střílelo ve válce, které se říká Sedmidenní. Už se nestřílí a na obou březích Olzy se nakonec bez politiků a rozřaďovacích mezinárodních komisí usadili „gurale“ a vytvořili národ, který hovoří svým jazykem , kterému ostatní moc nerozumí, pořádají slavnosti v krojích, které nikde jinde nejsou a mají psy bundáše, kteří jsou tak chlupatí, jakoby měli bundu. Protože jejich vesnice a samoty jsou rozlezlé po zalesněných kopcích na pomezí tří států, nebyly tam vykrádačky a pašování nikdy kdovíjakou raritou. Tento pohled však vůbec nekoresponduje s faktem, že Těšínsko bylo současně nejbohatším a hospodářsky nejvýnosnějším regionem Rakouské říše. Samozřejmě díky hutím. Železná ruda, dříví a vápenec se dovážet nemusely, stačilo vložit peníze. A ty dokonce v jednom období vložil Rothschild a stal se tak majitelem železáren. Je zajímavé, že podnikatelé se střídali s podobnou frekvencí, s jakou se kdysi střídali majitelé hradů, zámků a osad. Ani tekoucí vody se tady mezi sebou nedomluví, jestli do Baltu nebo Černého moře. A k tomu ještě prales, sice největší u nás, ale skoro nikdo o něm neví. Možná je to proto, že se do pralesa nesmí, snad jen s průvodcem a jen někdy. Na kole ale dojedeme hlubokými lesy až do míst, kde nepoznáme, jestli už nejsme náhodou v našem pralese navíc podivného jména MIONŠÍ. Název je ve zkomolené polštině a znamená menší, zřejmě vzhledem vůči něčemu většímu. Když si ještě připomeneme nedávno medializované politické převraty v nejvýchodnější osadě republiky na HRČAVĚ, do nudného kraje se určitě nechystáme.
TERMÍN: 30. 4. – 2. 5. 2021
25. – 27. 6. 2021
23. – 25. 7. 2021
CENA: 1 750 Kč
V ceně je doprava osob a matriálu dle programu, doprovod mikrobusu během trasy, 2 x nocleh v chatkách, program, vedení.
PROGRAM ZÁJEZDU:
1.den odpoledne v 15.00 odjezd od Vikingtouru, Kounicova 20, Brno. Olomouc, Frýdek-Místek, Třinec, prohlídka a ubytování. Název Třinec je odvozen od rákosu, třtiny a také se kdysi jmenoval Trstnec, podobně jako Trstěná na Oravě. Vyznačuje se vleklým přetahováním mezi Rakouskem a Polskem, resp. mezi námi. Důvodem byla vždycky největší huť v Rakousko-Uherské říši. Sem tam obsadili Třinec Poláci, jako třeba před 2.sv. válkou. V současné době patří nám a naší společnosti dodal hned dvě známé osobnosti, ekonoma Rusnoka a zpěvačku Ewu Farnou. K vidění mají v Třinci několik kostelů, jeden dokonce dřevěný, Werk Arénu, polskou školu , řeku Olzu, u nás se jmenuje Olše a moderní náměstí.
2.den už na kole do Oldřichovic, odkud vede lanovka na Javorový, přes 1000 m n.m. a dál do Milíkova, kde žije veliká polská menšina. Milovníci rodin budou pokračovat do Jablunkova , kde si prohlédnou náměstí s nádhernou kašnou, plicní sanatorium, vojenské muzeum a řadu domů, spadajících pod památkovou péči. Z Jablunkova, (název odvozen od latinského Jablun, což značí hraniční poplatek. S jablky tedy nemá žádnou souvislost), dojedeme do Lomné / 12 km/ a pokud bude zájem, kolem říčky Lomné k pralesu Mionší./ 6 km/. Milovníci horských etap vyšlápnou z Milíkova na rozhlednu na Kozubové,čímž nastoupají 500 výškových metrů. Potom přes Babí Vrch do Dolní Lomné, stejně jako rovináři. Noclehy v chatkách.
3.den do Mostů u Jablunkova s opevněním Šance proti Tatarům a Turkům. Daleko později proběhla zde válka mezi Poláky a Němci o dva železniční tunely V Mostech žije hodně obyvatel polské národnoti. Otud vzhůru lesem na Hrčavu silnicí, která byla postavena až v 60 letech 20.století./ 15km/. Název Hrčava může být od hrčících potoků nebo od suků ve dřevě, kterým říkají Šlonzáci hrče. Na Hrčavě uvidíme dřevěné domy, Lurdskou jeskyni, nejvýchodnější chalupu a v okolí trojmezník a polskou Jaworzynku. Nedaleko leží městečko Istebna, kde žil nejlepší světový výškový horolezec Jerzy Kukuczka. Spadl ale v Himalájích na Lhotse, když předtím zdolal všech 14 osmitisícovek. Přes záhadný Bukovec, kde byla už 1523 škola v kovárně a vyučovala děti tak, že psaly hřebíkem do kamenné tabulky. V Jablunkově na náměstí naši cykločást uzavřeme a během tří hodin se vrátíme zpět do Brna, do míst, odkud jsme v pátek vyjeli.