Copak se dá plout na loďce přes „ Bolšoj kameň „ tedy Ural, nejrozsáhlejší evropské pohoří ? Už to dokázali jiní a dokonce před staletími. Za chvilku se to dovíte. Zatím jen tolik, že naše cesta nebude tentokrát po stopách vikingů, ale po stopách prvních dobyvatelů Sibiře. Dobyvatel není dvakrát milé slovo, ale v souvislosti se Sibiří v literatuře jiné nenajdete. To jen abychom si rozuměli. Člověk by si myslel, že nové země objevují vojáci, vědci, horolezci nebo vodáci. Pravdou ale je, že nové kraje objevují obchodníci. Měli a mají i teď ze všech lidských druhů nejsilnější tah na branku. Snáší mrazy i nelidská vedra, trpí hladem a žízní, překonávají strach z ostrých zubů šelem a ještě ostřejších hrotů divošských kopí. Šplhají do závratných výšek, kde žije jen Yetti a splavují se řvoucími peřejemi pod dohledem zrádné místní Lorelei. V Rusku je ke všemu ještě čeká všudypřítomná Baba Jaga z ruských bylin, tedy příběhů, které už byly. Váček u pasu je strašná síla. Kolem naší řeky Čusovaja prošli v roce 1582 kozáci v počtu asi 1500 osob. Jejich jména už dnes nikdo nezná. Zato ale nenajdete Rusa, který by neznal atamana Timofjejeviče Jermaka. Ten totiž ty kozáky vedl. Jejich hlavním úkolem, kterým je pověřil sám car Ivan IV. Hrozný, bylo zabrat co největší kus neznámé země. Donutit pak domorodé lovce, aby platili Moskvě daň, v místních poměrech jasak. Jak jinak než v kožešinách, vysoce ceněných na burzách evropských metropolí. Za kožešiny pak poslal car hrnce, vařiče, hřebíky, sekery a podobné cenné zálesácké zboží. Necivilizovaní divoši ne vždy se vším souhlasili a nesouhlasili ani Kučumovi bojovníci, pozůstatek mongolské Zlaté hordy, pro které bylo válčení běžnou rutinou. Vítězný Jermak se nakonec kdesi u soutoku Irtyše s Vagajem utopil. Ačkoliv byl mužem nadmíru silným, těžké brnění a výzbroj neporazil. Ti, kteří zůstali na živu, se pak stali prvními bílými osadníky. 
Časem se v kraji objevily děrevni a goroda. Třeba Jekatěrinburg nebo Perm, v jejichž blízkosti začneme a ukončíme svoji romantickou výpravu. Poplujeme logicky po proudu, tedy k západu na rozdíl od Jermaka, který putoval stejnou cestou k východu. Vyplývalo to z logiky věci samé. Řeka je 600 km dlouhá, ale my poplujeme 350 km. Budou nás provázet tajga, zelené lesy a louky, modré nebe, modrá voda a bílé vápencové skály. Vesniček je po cestě poskrovnu, stejně jako medvědů, rysů, vlků, a rosomáků, kteří tam prokazatelně žijí, ale nemají zájem se předvádět. Soukromě, mezi účastníky, budeme plavbu nazývat Jošuovou, kterému ten nápad bleskl jako prvnímu. Po Polárním Uralu, Solovkách a Petrohradem stopámi vikingů to bude v poslední době čtvrtá romantická cesta k východu. Jak moc se nám bude líbit, záleží na štěstí a taky trochu na nás. A ještě připomínka. Plout budeme po řece Čusovaja.
TERMÍN: 1. – 10. 7. 2022
CENA: 12 000 + letenka Vídeň – Jekatěrinburg (aktuálně asi 9 000 Kč)
V ceně je místní doprava dle programu, zapůjčení loděk a příslušenství, ruské vízum, program, vedení.
V ceně není letenka, ubytování, stravování, vstupy, pojištění.
PROGRAM ZÁJEZDU:
1.den letecky z Prahy / Vídně, Budapešti/ do Moskvy a Jekatěrinburgu. Ubytování v levném hotelu.
2.den ráno prohlídka města Jekatěrinburg, které založil náš dobře známý Petr Veliký a pojmenoval po své manželce Kateřině, rovněž Veliké. Všude kolem žili odjakživa Baškirové. Vždycky byli nomádi a řadí se k turkistickým národům. I jejich jazyk je turkistický a vyznávají islám. Hlavní náplní jejich existence byl vždycky boj o přežití s okolními podobně divokými národy. Víc než půldruhého milionu jich není a ani nikdy nebylo. Jekatěrinburg se stal hned po zrodu pro Rusko ocelovým městem. Jak jinak, když Ural je zásobárnou železné rudy, měděné rudy, zlata a drahého kamení. Tady se neustále kopalo, tavilo, dýmilo a kovalo, hlavně ve válečných dobách. Ty byly ovšem neustále, naposled Velká válka s Německem. Svět si ani teď nemůže naříkat na nedostatek vojenských střetů. Na prohlídku jeden a půl milionového města nám mnoho času nezbude. Ipaťjevův dům, kde byli v revolučních dnech vyvražděni Romanovci sotva nějaký cizinec vynechá. Nad zbořeným domem stojí dnes Chrám všech Svatých na krvi. Nad někdejším dolem Gravina jama stojí zase klášter. K turistickým zajímavostem, hlavně pro nás, patří pomník Českým legionářům. Padlo jich tady 400 v době revoluce, když se domáhali vlády nad městem. Moderní dominantou je mrakodrap Vysockij nebo Dům Borise Jelcina. Vajnerovu ulicí, která je centrem města, určitě také navštívíme. Jinak bychom přišli o časový průřez výstavby Jekatěrinburgu až po dnešní kavárny a hospůdky. Ostatně tady vařil pivo náš sládek už před revolucí. Ve stejném hotelu strávíme i druhou noc.
3.den Vlakem a taxíkem s vypůjčenými kajaky se dopravíme na start naší plavby, asi 130 km z Jekatěrinburgu vzdálené osady Kourovka. V Kourovce dominuje světoznámá observatoř, která spolupracuje s USA, Švédskem, Austrálií, Chile, zřejmě pro nízký světelný smog. (nocleh stan)
4.- 11. den plavba po řece Čusovaja do osady Čusovoj. Tak jednoduché to ale není. Ještě před konečnou Čusovaja proplujeme totiž osadou Čusovoje. Celá ta trasa měří 350 km plus minus. Řeka teče rychlostí 3-5 km / hod., místy zrychluje, obtížnost nepřesahuje I.st. Nikde se nepřenáší, nejsou žádná nebezpečná místa. Skály v peřejích byly odstřeleny pro splavnění nákladních lodí, které dopravovaly ocel a litinu už za cara. Pitná voda se běžně nabírá z potoků nebo kupuje ve vesnicích, pokud ještě nezanikly. Charakter krajiny je hornatý, řeka protéká úzkou zelenou dolinou, jehličnaté, místy smíšené lesy. Prostě tajga. Hledat místo pro nocování není problém. Některá nocležiště jsou upravena, stříšky, ohniště, boudy, zřídka informace. Typické jsou bílé vápencové skály výšky do 80 m. Rusové jednotlivým skalám říkají „ Bojci“, tedy bojovníci nebo i bojaři a mají svoje zajímavá jména. Jako příklad třeba Olenij kameň, Kissonnyj, Prisonyj, Krasnyj, Filin, Jermak. Tento kámen s jeskyní souvisí přímo s postupem atamana Jermaka, který právě tudy pronikl přes Ural a otevřel historickou etapu dobývání Sibiře. Kozáci pod jeho vedením plnili rozkazy Stroganova, zjednodušeně řečeno výbojného a bohatého podnikatele. Pokud vás napadne název vodky Stroganov, jste správně. Svoji plavbu začneme v osadě KOUROVKA na železniční trati Čeljabinsk- Perm. Osada je známá observatoří světového významu. Později už nic podobného po cestě neuvidíme, z hlediska techniky je dobré si uvědomit, že všechno zde bylo svázáno především s železnou rudou, tedy hutě, vápenec, dřevo a voda. Odlehlý kraj se nabízel také jako vězení a zbytky gulagu Stvor snad nemineme. Sem tam nás na kus historie upozorní kamenné, kovové nebo dřevěné kříže. Koupání není žádný problém. Řeka, protože není hluboká a hodně meandruje, nabízí koupací podmínky, podobné našim. Poslední, osmý den plavbu ukončíme ve městě s 50 000 obyvateli s názvem ČUSOVOJ. Tudy projíždí také vlak. Do Permu, kde je velké letiště, je asi 130 km. Auto nebo vlak, bude upřesněno.
Plavební trasa má délku 350 km, tedy zhruba 43 km / den. Vzhledem k uvedeným podmínkám by to neměl být problém. Může ovšem být silný protivítr, déšť a zdravotní nebo technické problémy. Z toho důvodu nejsou jednotlivé etapy přesně stanoveny při vědomí kam a kdy musíme nakonec tak jak tak doplout.
12.den Přesuneme se do milionového PERMU, přístavního města na řece KAMA, největšího přítoku Volhy. Město bylo původně malou osadou a už v 17.st. Je známo svoji měděnou hutí a Hamrem, stejně jako i řada dalších poduralských sídlišť. Název města byl pak přenesen na název geologického období prvohor, totiž také Perm. Význačná zde byla bezesporu mohutná carská pevnost, sloužící jako důležitý opěrný bod při osidlování Sibiře. Když pozbyla význam pevnosti, byla přebudována na carské vězení. V době občanské války dobily Perm na čas naše legie. Za sovětské éry se město nazývalo MOLOTOV podle známého politicko-státního činitele Molotova. Molot je rusky kladivo a tak se jméno hodilo k místnímu strojírenskému průmyslu. Je totiž motorářským a zbrojařským centrem Ruska.
Sám Molotov je u nás znám z paktu Ribbentrop- Molotov a také ze zápalné láhve Molotovkoktejl. V současnosti je Perm vyhlášen svými laboratořemi a rafineriemi pro zpracování ropy. Město je pokládáno za vysoce kulturní centrum s desítkami kostelů s ikonami, divadly, uměleckou galerií, muzeem umění a univerzitou.
Víc už toho v Permu před odletem z místního mezinárodního letiště Savino nestihneme.
13.den Z místního letiště odlet přes Moskvu do Prahy. / Vídně , Budapešti /.
Videa, Foto, PRO PŘEDSTAVU :
https://youtu.be/BWPcf8DdEf0 Historie řeky
https://youtu.be/L70cLzLXONY Ryby
https://youtu.be/ec0tydGGyO8 Umělecké zpracování
INFORMACE:
Cesta bude mít jiný charakter, než jsme zvyklí. S kilometry ke startu plavby nebudeme bojovat mikrobusem, ale letadlem. Do Jekatěrinburgu je to totiž strašně daleko a zpátky, po týdenním pádlování , ještě dál.
Lodě s příslušenstvím si vypůjčíme na místě. Stan, spacák, pláštěnku a zubní kartáček letadlo uveze a chleba, vuřtů a konzerv mají v Rusku dostatek. Skalní autoturisté budou ukojeni domácími vozidly vynikající odolnosti. V civilizaci budeme nocovat v tourbázách a hotelech, během plavby na trávě, oblázcích, písku a v kalužích, jako vždycky.