Naše historické stopy ve slovinských horách

Horská přátelsví a oběti války před víc než 100 lety pod Triglavem.

Jižními Alpami rozumíme pro náš zájezdový program Slovinsko . Bílé vápencové útesy se svažují z vrchů , kterým Slovinci říkají  Kamniške Alpe  přes široké údolí Sávy k Julským Alpám. Bývaly doby, kdy naši milovníci hor poprvé objevovali ta nádherná pohoří. Nechceme je nazývat hned horolezci, neboť to v pravém slova smyslu horolezci nebyli, ale milovníci hor to byli určitě.  Protože všechno je nezbytné posuzovat z hlediska doby, nevyhneme se skutečnosti, že snahou našich alpistů , jak si říkali, byla snaha konkurovat, nechceme li přímo přiznat , že bojovali se  vznikem rakouských horských spolků  vznikem spolků českých. Bojovat ovšem  s Rakušany v rakouských Alpách nepřinášelo příliš úspěchů  a tak se otcové našich vysokohorských turistů, jako dr Chodounský, Dr . Franta s nadějí obraceli k našim jižním slovanským sousedům. Z uvedených nacionálních podnětů se narodila také dodnes fungující chata Češka Koča pod Grintavcem . Financovali  i postavili ji svépomocí a v r.1900 slavnostně otevřeli. Stojí na nádherném místě na plochém výběžku ve výšce 1550 m n.m. a je východiskem především na nejvyšší vrchol Kamniške Alpe Grintavec. Byla to vůbec první chata v Kamenických Alpách a působí tak romanticky,  že dvouhodinového výstupu bude sotva kdo litovat.

Autoři myšlenky vůbec ovšem netušili, jak mnoho se změní okolní poměry  za pár let.  Ani těm největším pesimistům nenapadlo, jak sedm kulí v Sarajevu promění slaný pot horských turistů v krvavé potoky krve na bílých horských úbočích.  Pouhých 14 roků po dostavbě zmíněné České chaty se na sočské frontě, na hranicích Slovinska  a Itálie utkala rakouská vojska  s několikanásobnou italskou převahou. Prohlédnout si památníky těch dob a shlédnutí míst, kde umírali naši dědové a dnes už pradědové, bude pro účastníky bezpochyby hodně emocionální záležitost. Pokud někdo z potomků získal už dříve z fronty jakékoliv informace, nebude na škodu je trošku oprášit a zpracovat a pokusit se je přímo na místě doplnit a  posunout informační hladinu pro příští generace o kousek dál.  Přes uplynutí více než stovky let je možné v muzeích, na hřbitovech, v záznamech, památnících a archivech objevit spoustu  informací. Stačí nám sledovat tok divoké Soči od Bovce, přes Kobarid do Gorice .  Člověk se nevyhne ani jednoduché úvaze. K čemu to všechno ? Pohledem do mapy si můžeme ověřit, že hranice států se posunuly sotva o píď. Kdyby někdo nevěděl, je píď  vzdálenost palce a malíčku při roztažené dlani, tedy asi 20 cm. A pídění, to je činnost, na kterou se chystáme.

TERMÍN: 20. – 26. 6. 2021 (7 dnů)

CENA: 5 200 Kč

PROGRAM ZÁJEZDU:

1.den   Odjezd z Brna, od Vikingtouru, Sokolská ul., přes Vídeň, Graz do Voelkermarktu. Zde opustíme dálnici a vydáme se přes horské sedlo Seebergsattel do Slovinska do střediska Zgornje Jezersko. Ubytování.

2.den  Výstup 2 hodiny na chatu Češka Koča, občerstvení. Zájemci mohou vystoupit na vrchol Grintavce, další tři hodiny. Strmá a namáhavá, nikoliv nebezpečná tůra. Skvělé výhledy. Stejnou cestou zpět do Jezerska. Ubytování stejně.

3.den přejezd přes Lublaň, Postojna Jama ( jedna z nejkrásnějších jeskyní světa do které se navíc jezdí podzemním vláčkem.) Terst, někdejší největší přístav Rakouska- Uherska   na nás zapůsobí svou pestrostí.  Hrad, synagogy, křesťanské kostely, katedrála , klášter, přístavy a směsice jazyků a kultur , samozřejmě Italů, Němců, Slovanů, Afričanů, Albánců.  Dále město Monfalcone, tedy kopec orlů, ubytování.

4.den Vzhůru proti řece Soči / Isonzo/ . Ocitáme se v oblasti Sočské fronty, kde v letech 19015- 1917 zahynulo, zemřelo nebo se ztratilo milion vojáků. Po dobu 26 měsíců trvala sočská fronta , kterou historici označili jako nejtvrdší, nejsurovější a nejstrašnější. Vojáci kromě zákopů kopali také tunely, kterými se snažili dostat ke stanovištím nepřítele, nejčastěji na vrcholcích, které se pak snažili odpálit. Vesnice Jamiano se hřbitůvkem, dnes na italské straně. Zpět  na nocleh.

5.den  Most na Soči , kde jako dobrovolník ve funkci zdravotníka působil Ernest Hemingway a byl těžce zraněn. Odtud také knížka Sbohem armádo. Do Gorice, Gorizia,  vojenské muzeum a kopec Světa Gora, místo urputných bojů. Dále do Tolmina, opět vojenské muzeum , v blízkosti bojiště  Promrzli vrh. Nádherná, ale divoká krajina, časté  vodopády a propasti, čistá řeka. Zpět na nocleh.

6.den Kobarid, muzeum, kde je i jedna česká komnata, protože v Kobaridu vynikali právě naši vojáci z jihočeského a brněnského útvaru. Prohlídka okolí.  Kostnice italských vojáků. Dnes až sem zasahuje Triglavský národní park. Přejezd do Bovce s mohutnou pevností, která byla vyzbrojena houfnicemi z plzeňské Škodovky. Pevnost je na hoře Rombon. Nocleh.

7.den na dálnici k Udine, do Brna, příjezd ve večerních hodinách k Vikingtouru.